• Hluboký stabilizační systém (HSS)
• Psychomotorika
• Fascie
• Vlastnosti fascií
• Formující funkce fascií v našem těle

• Výhody fungující fasciální soustavy
• Spoušťové body – trigger points
• Jak ošetřovat spoušťové body
• Svalová soustava a pohybová aktivita

HSS neboli také core (střed těla) - hluboké svaly, ovlivňující držení těla. Stabilizují páteř, celý trup proti účinkům gravitace, ať již v postuře nebo v pohybu. Plně funkčním HSS rozumíme svalovou souhru, která je schopna zajistit takzvanou stabilizaci páteře během všech vykonávaných pohybů i statiky. Každý cílený pohyb našeho těla aktivuje automaticky HSS.Pokud je HSS oslabený dochází k přebírání funkce silnými svaly povrchovými. Vzniká tak přetěžování, snižuje se stabilita páteře, díky tomu se následně zhoršuje držení těla. Mohou nastat problémy např. s dýcháním atd.

Základem HSS jsou tyto svaly: bránice, pánevní dno, příčný břišní sval, hluboké svaly zádové. Postupně se vliv šíří od středu do periferie a zároveň takto pojatý systém cvičení je nejúčinnější. Pamatujeme, že dýchací a posturální svaly musí fungovat v souladu a vzájemné rovnováze. Chceme-li podporovat posturu musíme ovlivňovat mechaniku dýchání a obráceně.

Využívá tělesnou výchovu jako výchovného prostředku. Dochází k výchově pohybem, která je cílená a odpovědná, zároveň však hravá a zábavná. Psychomotorika není zaměřená jen na pohybové schopnosti, ale i na psychickou stránku osobnosti jedince. V psychomotorice se klade důraz na uvědomění si vlastních pocitů a citů. Takže cílem psychomotoriky je vyrovnaná osobnost po stránce psychické a fyzické a samozřejmě po stránce společenské se zachováním své individuality.

V první řadě je důležité poznat své tělo, jeho funkci jako celku, ale i jednotlivých částí, porozumět mu a naučit se ho chápat, a to nejen z pohledu pohybových schopností, ale i z pohledu prožitků, citů, pocitů a mít prostor toto vyjádřit pohybem a naučit se tak s tělem zacházet a ovládat ho. Za druhé otázka poznávání materiálů předmětů, tvarů, barev a prostředí, které nás obklopuje. Naučit se tak jejich využití. Za třetí oblast též velmi důležitá, a to je naučit se fungovat ve společenském prostředí, ve kterém se učíme poznávat osoby, které v něm žijí na základě znalostí se sebe samou. Naučit se prociťovat rozumět pocitům, přáním, touhám i potřebám. Důležité je navazovat kontakty a komunikaci. V celé oblasti psychomotoriky můžeme tedy velice efektivně využít pěnových válců všech velikostí.

V poslední době velmi diskutované téma v oblasti sportu, ale též ve fyzioterapii. Fascie se dá říci i jinak, a to například vazivová tkáň, povázka. Několik let dozadu se fascie zkoumají a to jejich význam, funkce a hlavně jejich trénovatelnost a vliv na funkci pohybového aparátu. Tyto poznatky jsou stále více vědecky prozkoumávány a je snaha je využít ve vlastním tréninkovém procesu. Když se řekne fascie, představíme si veškerou kolagenní takzvanou bílkovinou vláknitou pojivovou tkáň, která je jako síť rozprostřená po celém těle. Doposud byla chápána jako obalová tkáň svalů. Výzkumy zjistily podstatně hlubší vliv a funkci pro lidské tělo. Ty byly předtím často připisovány jiným strukturám.

Fascie jsou složeny z kolagenu (bílkoviny), vody, sloučenin bílkovin, sacharidů a látek které to vše tmelí dohromady. To vše se utváří do váčků, řetězců, pouzder a obalů. Jedinečnost těchto struktur je na přizpůsobivosti vazivové tkáně. Vše ovlivňují každodenní nároky. Díky tomu mají různé délky, sílu, pevnost jak v tahu, tak i ve skluzu. Vlastní struktury jsou ještě navíc aktivní tak, že se zhruba vlastní kolagen obnoví úplně jedenkrát za šest měsíců.

Velmi důležitou roli ve správné funkčnosti fasicální sítě hraje voda. Prokázané je, že příliš velké, a nebo jednostranné přetěžování, či snad nedostatek pohybu vede k odvodnění (dehydrataci) vlastní tkáně. Díky tomu vazivová tkáň ztrácí svoji mechanickou kvalitu, to znamená schopnost kvalitně pružit, být zatížen, a navíc vytvářet regenerace schopnost. Dá se však říci, že tato soustava je organizována ve smyslu zákonů hydrauliky, a navíc co se týká délky a tvarů je extrémně přizpůsobivá. Tímto můžeme říci, že fascie jsou prostoupeny až do nejmenších jednotek vodou. Pružnější vlákna disponují větším množstvím vody. Vlákna, která jsou méně pružná u těch tekutina chybí, a proto tyto vlákna ztrácejí viskoelasticitu. Řečeno natáhnout se na maximum, a přitom neztratit elasticitu a zůstat pevná. Toto poznání je důležité v tréninkové aktivitě, protože vypovídá o tom, jak je důležité zařazovat přestávky kvůli hydrataci fasciální sít.

Fascie mají tu schopnost propojovat různé tělesné struktury jako jsou svaly, kosti a orgány. Za účelem zůstat na svém místě v pozici, a přitom mohli plnit svou funkci. Kromě toho je pozoruhodný jev schopnost adaptace a napomoci regenerovat místa poraněná. Tam kde je tkáň poraněná, vznikla mezera v tkáňovém prostředí pojivová tkáň je schopna tato místa vyplnit a napomoci regeneraci.
Funkce fasciální sítě:
- Přenášení síly
- Ukládání síly
- Též jako centra vnímání tak jako svaly a klouby.
Fascie se mohou stát i zdrojem potíží a zvýšených citlivostí při nedostatečném tréninku a nebo nadměrné zátěži.

Vyznačuje se několika faktory a to: zvýšení výkonnosti, je podmíněna lepším fungováním svalové soustavy, dochází k lepší koordinaci pohybu, která je řízena nervovou soustavou. Vše toto se udává díky takzvaným zpětným hlášením od smyslových receptorů (propriocepce). Díky velkému množství zpětných podnětů, které se týkají pozice, úhlu, napětí, rychlosti je možno lépe si uvědomovat pohyb a vlastní sladění. Výsledek je pak o tom, že pohyb je efektivnější a harmoničtější. Můžeme říci, že kvalitní fasciální soustava bude tvořit kvalitní ochranu před zraněním a podporovat prevenci zranění. Určitě se bude též podílet na léčivých procesech.

Jedním z velkých faktorů, které velmi často přispívají k bolestem a nesprávné funkci svalů jsou spoušťové body, které se nacházejí ve svalech, a nebo ve svalové povázce. Tato místa, pokud se stlačí jsou citlivá, taktéž i pohmatově. Spoušťové body často vznikají díky nepřiměřené námaze, přetěžováním svalů, ale také ke vzniku a rozvoji přispívá stres. Tvořit se mohou ve všech svalech. Vlastní body dělíme na latentní a aktivní.

Latentní body vznikají v důsledku špatného držení těla, namožení, nadužívání, chronických onemocnění, též opakujícími se emočními i tělesnými vzorci chování. Latentní spoušťové body vyvolávají ztuhlost a ochablost postižených svalů a snižují rozsah pohybu v kloubech, jež ovládají tyto svaly. Latentní body nezmizí bez protahovacích a uvolňovacích technik. Navíc mohou přetrvávat ve svalech i několik let.  Jednoduše lze říci, že svaly v dobré kondici jsou méně náchylné k aktivaci a rozvoji spoušťových bodů.

Aktivní spoušťové body jsou zdrojem bolesti, která se však velmi často objevuje jinde, než se nachází příslušný sval. Jedná se tedy o přenesenou bolest. Ve chvíli, kdy se aktivuje sval, dochází k jeho protažení nebo tlaku na oblast bodů též při stresu v podstatě narůstá bolest. Bolest odeznívá například když po námaze nastane odpočinek, též při pomalu prováděném protahování. Využití vlhkého tepla je velice vhodné. Aktivní spoušťové body dokážeme při klidovém stavu přivést opět do latentní podoby. Nedojde však bez přímého ošetření k jejich úplnému odstranění.

Nejdůležitější na začátek je vlastní body lokalizovat a to takzvaně palpací – pohmatem příslušného svalu za pomocí prstů ruky. Jakmile spoušťový bod lokalizujeme můžeme jej ošetřit následovně: Kompresí – tlakem přímo na spoušťový bod, a to buď prstem, tenisovým – squashovým, golfovým míčkem a nebo v současné době taktéž dostupnými a efektivními pomůckami a těmi jsou – válce pro rolování a speciální vyvíjené míčky na takzvanou trigger points therapy. Vše v různých formách provedení od průměru, délky, povrchové úpravy až po vlastní tvrdost.

Základem každého pohybu je zdravá a správně fungující svalová soustava. Víme, že kvalitní pohyb musí být podmíněn součinností celé svalové-pohybové soustavy. Kam patří nejen svaly a jejich řetězení, ale i vlastní kostra, nervová a pojivová tkáň.  Jestliže máme představu o správné funkci pohybového aparátu, vlastním provedením pohybu při různých formách aktivit ať ve sportu nebo v běžném životě, lze předpokládat, že tato provedení pohybu budou správná. Důležité je však mít také povědomí a informace z oblasti anatomicko-fyziologické roviny, a to co do dělení svalů podle svalových vláken, podle zastoupení svalových vláken, přehled a dělení svalů podle funkce. Zohledňovat takzvaná fylogenetická hlediska, mít představu o pohybových stereotypech a v neposlední řadě o funkčních svalových řetězcích. Obzvlášť pokud zde působí navíc terapeutická stránka věci.